Apollo

Apollo byl nejambicióznějším a nejdražším kosmickým programem, na který byly v dobách míru vynaloženy jedním národem nejvyšší prostředky

V listopadu 1960 byl zvolen John F. Kennedy prezidentem USA. Jeho úspěšná kandidatura znamenala zelenou pro vesmírný program navržený v r. 1960 americkou kosmickou agenturou NASA - přistát na Měsíci s lidskou posádkou. Název tohoto programu byl Apollo.

V té době již měli Američané k dispozici kosmickou loď Mercury, která však mohla na palubě nést pouze jednoho člověka. Program Apollo vyžadoval loď s místem pro tři astronauty. Pro cestu na Měsíc byl zvolen plán tzv. Lunar Orbit Randevouz, neboli Setkání na oběžné dráze Měsíce. Pro jeho realizaci bylo nutné vyslat do kosmu pomocí rakety Saturn V modulární kosmickou loď, která se vydala na cestu k Měsíci.

Informace o misi

Po příletu na oběžnou dráhu Měsíce se na jeho povrch snášel pouze lunární přistávací modul, zatímco velitelský a servisní modul zůstávaly na dráze kolem Měsíce. Po dokončení průzkumné mise lunární modul z povrchu Měsíce vzlétnul a na oběžné dráze se opět setkal a spojil s velitelským a servisním modulem. Po přestoupení astronautů se moduly opět oddělily a astronauti se k Zemi vrátili s velitelským a servisním modulem.

Těsně před vstupem do atmosféry se servisní modul odpojil a velitelský modul se třemi astronauty na palubě vstoupil do atmosféry, kde později otevřel své padáky, čímž zpomalil rychlost svého pádu, a pomalu dopadl do oceánu.

Raketa Saturn V sestávala ze tří stupňů a přístrojové části. První stupeň měl pět motorů typu F-1. Ty měly celkový tah 33 milionů newtonů a hořely jen asi 2,5 minuty. Během této doby udělily motory 1. stupně celé lodi rychlost necelých 9 000 km/h. Ke konečnému stabilnímu výkonu spalování těchto motorů vedlo velké množství pokusů a omylů. Druhý stupeň Saturnu V sestával z pěti motorů typu J-2.

Oběžná dráha kolem Měsíce

Motory Saturnu V hořely po dobu asi šesti minut, přičemž urychlily kosmickou loď až na rychlost 24 000 km/h a vynesly ji do výšky asi 185 km. Třetí stupeň s jedním motore J-2 zaparkoval loď na oběžné dráze a měl za úkol znovu nastartovat k provedení tzv. manévru TLI (manévr, při kterém je zažehnut raketový motor a který slouží j nasměrování lodi zaparkované na oběžné dráze kolem Země na dráhu protínající Měsíc).

Velitelský modul měl kuželovitý tvar a sloužil k dopravě astronautů ze Země na oběžnou dráhu kolem Měsíce a zpět. V tomto modulu astronauti také přistáli při návratu na Zemi na hladinu oceánu. Velitelský modul obsahoval spojovací tunel, kterým astronauti mohli přeházet do servisního modulu. Servisní modul byl vybaven raketovým motorem, potřebným palivem, kyslíkem a vodou.

Lunární modul byl složen ze dvou částí - sestupné a vzestupné. Sestupná část měla dostatek skladovacího prostoru, jak pro vědecké přístroje pro zkoumání povrchu Měsíce, tak pro lunární vozidlo (Lunar Rover) - to bylo použito až teprve v misi Apollo 15. Jednalo se o relativně lehký modul, který byl schopen přistát na Měsíci, nebyl však schopen letu v podmínkách zemské gravitace.

Do konce šedesátých let 20. stol. vyletěly Apollo 7 a 9 na oběžnou dráhu kolem Země a Apollo 8 a 10 na oběžnou dráhu kolem Měsíce. 10. července 1969 odstartovala loď Apollo 11, která splnila Kennedyho cíl, když na Měsíci, v místě nazývaném Moře Klidu, přistál lunární modul Eagle a již o šest hodin později vkročil Neil Armstrong na povrch Měsíce.

Více o Měsíci